Chrám Páně sv. Ondřeje - Apoštola

Kostel Rozměry: délka 35 m, šířka 10 m, výška včetně kříže 40 m.

Historie
První nepřímá zmínka o kostele pochází z r. 1183. Tehdy dostal řád Johanitů darem Ivanovice a založil zde špitál. Poněvadž špitály byly zakládány při farních chrámech, možno usuzovat, že v té době zde byl první dřevěný kostel. Z r. 1234 máme už výslovnou zmínku o kostele. Tehdy markrabě Přemysl odevzdal patronátní právo kostela klášteru litomyšlskému. R. 1304 vypálili kostel uherští Kumáni, táhnoucí v síle 50.000 bojovníků s vojskem kralevice neapolského Karla Roberta (1285 - 1309) proti králi českému a uherskému Václavu III. (1305 - 1306). Podle zprávy kronikáře Petra Zbraslavského lid se utekl do chrámu. Kumáni kostel uzavřeli a zapálili. Lid v něm zahynul. Jaký kostel byl potom postaven, o tom není nikde zpráv. Je však pravděpodobné, že kostel byl už zděný.

Nejstarší částí nynějšího chrámu je presbytář (kněžiště), bylo kdysi gotické. Loď chrámová je z novější doby. Nenese už známky slohu gotického. Byla stavěna nebo zvýšena v letech 1503 - 1536. Nasvědčuje tomu znak Kropáčů, který jest zazděn nad jižními okny chrámové lodi (směr k faře). Kropáči byli pány Ivanovic od r. 1503 - 1536. Ve znaku měli tři lilie, křížem ve hvězdu přeložené.

Náboženské bouře měly svou odezvu také v Ivanovicích. Husité, katolíci a čeští bratři se stávali postupně majiteli kostela a fary. V 16. století se zde ujalo bratrství, založené na zásadách Petra Chelčického. Čeští bratři, zvaní Pikharti se rozšířili ze svého střediska Sližan za podpory pánů Morkovských ze Zástřizl. Poněvadž byli v příbuzenském vztahu s pány ivanovickými Kropáči, Pražmy a Bukůvky, přibývalo i zde Českých bratří. Za rozbrojů náboženských v letech 1596 - 1617 byl pánem v Ivanovicích Jan Bukůvka z Bukůvky, budovatel zámku ivanovického, horlivý protestant. Od r. 1590 - 1624 byl kostel ivanovický i fara v rukou Českých bratří. První kněz českobratrský je pochován dokonce v kostele (viz deska u vchodu na levé straně). Čeští bratři při svém odchodu z Ivanovic zničili matriky, aby každá upomínka na katolictví zmizela. Hrstka katolíků se uchýlila se svými náboženskými potřebami do Pustiměře, který zůstal vždy katolický. Od r. 1624 je už kostel definitivně v katolických rukou.

Při požáru Ivanovic r. 1624 shořela kostelní věž, zvony se roztavily a o r. 1652 nebylo na věži zvonů. Boční kaple byly přistavěny za faráře P. Františka Balšánka (1704 - 1726). Věž byla původně jedna. Postranní věže byly postaveny kolem r. 1759. Nová vížka nad kněžištěm r. 1772. V r. 1784 byl chrám zevnějškem úplně takový jako je dnes.

Kriz Socha sv. Metoděje Socha sv. Cyrila R. 1788 shořely věže. Teprve r. 1792 bylo začato s jejich opravou. Roku 1890 byla provedena velká oprava vnějšku kostela - střecha, kříž, báně. Před kostelem postaven kříž a sochy sv. Cyrila a Metoděje. Jsou dílem sochaře Ferdinanda Neumanna z Kroměříže. Starý kříž z r. 1753 a socha P. Marie z r. 1778, pořízená nákladem P. Martina Robockého byly přeloženy na starý hřbitov. Kříž i socha jsou umělecky i historicky velmi cenné. R. 1918 byl zvýšen a upraven vchod do kostela podle návrhu Vladimíra Fischera z Brna. Za II. světové války byl kostel velmi poškozen. Zásluhou velmi obětavého faráře P. Josefa Hrazdila byl opraven v letech 1946 - 1947 nákladem 545.000,-. R. 1947 byl vymalován Aloisem Panákem z Kojetína.

Vnitřek kostela
Hlavní mramorový kostelní oltář pochází z r. 1918. Je postaven podle návrhu W. Drechslera z Opavy. V oltáři jsou ostatky: sv. Ondřeje - apoštola, sv. Jana Sarkandra a sv. Fausty. Kovová dvířka svatostánku jsou od firmy Jindřich Grunfeld z Prahy. Obrazy na vnitřní straně dvířek - Zvěstování Panny Marie jsou prací malíře Jana Urbana z Prahy. Hlavní oltářní obraz patrona kostela sv. Ondřeje apoštola, jak káže před smrtí, pochází rovněž od malíře Jana Urbana. Téhož roku bylo vybudováno pozadí za oltářem s reliéfy sv. Petra a Pavla. Vše je dílem řezbáře Františka Cellera z Olomouce. Sochy za oltářem představují sv. Cyrila a Metoděje.

Do r. 1690 měl kostel tři oltáře a sice hlavní sv. Ondřeje, boční jeden P. Marie, druhý Anděla strážce. R. 1772 měl kostel po postavení bočních kaplí jedenáct oltářů a sice: na pravé straně (epištolní) v kapli Neposkvrněného početí P. Marie oltář, 1. Neposkvrněného početí, 2. sv. Cyrila a Metoděje a 3. sv. Kříže. U křtitelny 4. oltář Anděla strážce a vzadu 5. sv. Veroniky, na straně evangelní (levá). V kapli sv. Floriána (nynější růžencová) 1. oltář sv. Floriána, 2. sv. Jana Nepomuckého, 3. Matky bolestné. U kazatelny 4. sv. Josefa a vzadu 5. sv. Rocha. Byly tedy v každé kapli tři oltáře. R. 1805 měl kostel už jen 7 oltářů, a sice: na epištolní straně v kapli oltář Neposkvrněného početí, u křtitelnice oltář Anděla strážného a vzadu oltář sv. Rocha. Na straně evangelní v kapli oltář sv. Floriána, u kazatelny oltář sv. Rodiny a vzadu oltář sv. Veroniky. V kaplích místo oltářů byly postaveny zpovědnice.

Nyní je oltářů sedm. Kaple růžencová: oltář a obraz maloval akad. malíř F. L Šichan z Brna, pochází z r. 1890. Andílci nahoře i dolejší se světly jsou ze starého hlavního oltáře, odstraněného r. 1918. Pocházejí z r. 1879. Oltář sv. Rodiny zhotovil umělecký řezbář Josef Koblížek ze Šenberka. Obraz namaloval mistr Antonín Prachař z Olomouce. R. 1898 byl doplněn sochami sv. Hedviky (1172 - 1243) a sv. Alžběty Duryňské (1207 - 1231). Obraz představuje sv. Annu a sv. Jáchyma, jak se radují se svou dcerou P. Marií nad narozením Vykupitele. Oltář sv. Cyrila a Metoděje byl postaven v r. 1884, posvěcen 1885. Je to práce Jana Klíče z Nového Rousínova. Oltářní obraz představuje úmrtí sv.  Cyrila v Římě a jeho loučení se sv. Metodějem. Umírající Cyril prosí Metoděje, aby neopouštěl věrných Moravanů. Oltář věnovali mládenci z Ivanovic. Oltář je doplněn sochami sv. Barbory sv. Kláry (1193 - 1253). V r. 1931 doplněn sochou sv. Antonína (1195 - 1231).

Pravá strana (epištolní): kaple lurdská.
Oltář a skálu zhotovil Petr Buška ze Sychrova. Socha P. Marie a sv. Bernardety pochází z Paříže z r. 1882. Pod kaplí je krypta. Jsou v ní pochováni někteří kněží. Obraz P. Marie, visící u vchodu, pochází ze starého zrušeného hlavního oltáře, kde byl postaven nad svatostánkem. Byl zde zavěšen r. 1918.

Oltář Anděla strážce u křtitelny byl zhotoven v letech1849 - 1850 sochařem Josefem Koblížkem ze Štenberka. Obraz představuje Anděla strážného, jak chrání dítě před nebezpečím. Je dílem akad. malíře Antonína Prachaře z Olomouce. Oltář je opatřen sochami sv. Františky Římské (1384 - 1440) a sv. Terezie Velké (1515 - 1582). V r. 1898. Oltář je doplněn sochou Božského srdce Páně.

Oltář sv. Josefa byl postaven v r. 1884, posvěcen r. 1885. Obraz je prací Jana Klíče z Nového Rousínova. Představuje sv. Josefa s Ježíškem v pravé ruce, v levé drží pilu. Na bocích je doplněn sochami sv. Anny a sv. Jáchyma (rodičů P. Marie). Sochy sem byly dodány z Tyrol. Socha sv. Terezičky byla Ježíškovi zakoupena r. 1931. Z téhož roku pochází socha sv. Judy Tadeáše, postavená ve výklenku za oltářem sv. Cyrila a Metoděje.

Vzácná barokní kazatelna a vrch křtitelnice - reliéf křtu Páně, pochází z r. 1799. Mramorová křtitelnice z r. 1706.

Varhany
Staré varhany z r. 1772 (firma Vejmola z Brna) byly v lednu 1890 nahrazeny nynějšími. Zhotovil je varhanář Rieger z Krnova.

Křížová cesta
Pochází z r. 1880 od malíře Jana Klíče z Nového Rousínova. Maloval ji podle Führicha. Svícny pod křížovou cestou charakteristické svým provedením, zhotovila firma Vulkania v Prostějově r. 1947. Elektricky byl kostel poprvé osvětlen o Vánocích r. 1913.

Hrobky
Jsou dvě. Jedna v lurdské kapli (viz lurdská kaple), druhá je v lodi chrámové, hned za stupněm dělícím loď od kněžiště. Jsou v ní pochováni někteří bývalí majitelé Ivanovic.

Náhrobní kameny
Při opravě chrámu v r. 1918 byly zasazeny do zdi dva náhrobky, nalezené pod lavicemi v presbytáři u kazatelny. Zda byly pod nimi hroby, nebylo pátráno. Náhrobky jsou pěkně pracované, zachovalé. Na náhrobcích jsou vytesány postavy rytířů v brnění, u jejich nohou erb a helmice. Na náhrobku Beneše Pražmy na epištolní straně je nápis: LETHA PANU 1565 W NEDELI PRZED SWATIM PAWLEM NA WIRV OBRAZCENY USNVL GEST WPANU VROZENY PAN BENESS PRAZMA STARY Z BILKOWA A NA EXWANOWICICH GEHOSTO DVSSY Y NAM WSSEM MILOSTIW BYTI RACZ, tj. Léta Páně 1565 v neděli před sv. Pavlem na víru obrácením usnul v pánu urozený pan Beneš Pražma - starý z Bílkova a na Ivanovicích, jehožto duši i nám všem milostiv býti rač. Na evangelní straně (levé) je náhrobek Bohuslava Pražmy: LETHA PANIE 1575 TV SOBOTV PRZED PAMATKAV KRISTA PANA NANEBE WSTAVPENI DOKOANL ZIVOT SWVG VROZENY PAN BOVSLAW PRAZMA Z BILKOWA. GEHOZTO DVSSY PAN BVH RACZ MILOSTIW BYTI (AMEN), tj. L. P. v sobotu před památkou Krista Nanebevstoupení, dokonal svůj život v Pánu, urozený pan Bohuslav Pražma z Bílkova, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv býti (amen). Vzadu na zdi je náhrobek prvního kněze českobratrského Václava Petridesa. Náhrobek byl nalezen pod zadními lavicemi, na evangelní straně. Na náhrobku je vytesán v kameni kalich a pod ním úplně čitelný nápis: LETHA 1590 TEN PONDIELI PRZED BOZIM TIELEM DOKONAL WIEK SWVG CTIHODNI KNIEZ WACZLAW PETRIDES ROHOZNIZCKI A NATOMTO MIESTIE POCHOWAN JEST. GEHOZTO DUSSY PAN BVH RACZ BYTI MILOSTIV, tj. L. P. 1590 v pondělí před Božím tělem dokonal svůj věk ctihodný kněz Václav Petrides Rohožnický a na tomto místě jest pochován. Jeho duši Pán Bůh rač milostiv. Kamenný ornament na epištolní straně byl nalezen při opravě kostela ve zdi r. 1918. Pochází patrně z nějakého sloupu.

Zvony
Kolik bylo původně zvonů nevíme. Při požáru v r. 1624 se roztavily. Ještě v r. 1917 bylo v kostele pět zvonů, nyní jsou tři:

Medián (prostřední) váží 793 kg. Pochází z r. 1652. Daroval ho tehdejší majitel statku hrabě Mikuláš Pazman a jeho manželka Růžena. Na zvonu je na jedné straně znak IHS a na druhé straně znak Ivanovic (osmihranný kříž nad půlměsícem) s dvouřádkovým nápisem: TENTO ZWON ULYTY GEST KE CZTI A CHWALE PANV BOHV WSSEMOHAVCZYMV LETHA PANIE 1652 a na druhém řádku A SWATEMV ONDRZEGOWI, APOSSTOLV PANIE, GEORG ZWERG VON OLMITZ GOS MICH, tj. tento zvon jest ulitý ke cti a chvále Pánu Bohu Všemohoucímu L. P. 1652 a sv. Ondřejovi, apoštolu. Ulil mně Jiří Zwerg z Olomouce. Pod znakem Ivanovic je latinský nápis: COMES NICOLAS PAZMAN DE PANAS, COMITISSA MARGARITA ROSINA PETHE DE HELES A. D. 1652. Tento zvon se měl dle svého nápisu jmenovat Ondřej.

Druhý zvon Maria pochází z r. 1696. Je to největší zvon. Váží 1.035 kg. Jeho výška je 89 cm a průměr 116 cm. Je ozdoben na jedné straně vypouklým obrazem P. Marie s Ježíškem, pod ním dvěma přeloženými listy. Na protější straně je znak městečka. Nahoře je opatřen jednořádkovým nápisem: A PERICULIS CUNCTIS LIBERA NOS SEMPER, VIRGO GLORIOSA ET BENEDICTA DOMINA NOSTRA, tj. ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždy slavná a požehnaná Paní naše! Hned pod nadpisem je krásná ornamentika. Pod znakem Ivanovic je jméno zvonařovo: Joannes Bta Melack me fecit Brunae A. D. 1696, tj. ulil mě Jan Křtitel Melack v Brně L. P. 1696.

Ve vížce nad presbytářem je zvon umíráček, zvaný Vendelín. Váží 41 kg. Je na něm německý nápis. Georg Zwerger gos mich Ewanowitz 1652, tj. Jiří Zwerger mne lil, Ivanovice 1652. Na místě znaku městečka je na něm otisk znaku velké pečeti městyse z olova vyrobený a na zvonovinu přilepený. Nápis je už téměř nečitelný. SIGILLUM ...... EIWA- NOWICENZIS. Z poslední konfiskace zvonů v r. 1943 je na něm bílý nápis: Phargemein Eiwanowitz, bez. Wischau.

Historie zvonů je pohnutá. Ještě v roce 1917 bylo v kostele pět zvonů. Visely na zvonicích nad vchodem kostela.

Při rekvizici zvonů v roce 1917 byl sundán zvon Vendelín, ale na protest faráře na tehdejší K. K. Militarabteilung der Militarkomandos in Wien přišel telegraficky rozkaz zvon ponechat. Bylo totiž stanoveno, že mají být odevzdány zvony ulité až po roce 1700. Proto se Vendelín vrátil na své místo.

Zrekvirován byl zvon Svatý Jan, který byl už na věži rozbitý na dva kusy. Zvonek "umíráček", ulitý v roce 1737 o hmotnosti 19 kg a průměru 32 cm. Na něm byl nápis MARIA ORA PRO NOBIS tj. Marie oroduj za nás.

Dne 23. září 1939 se konalo slavnostní svěcení nového zvonu "Leopold" o hmotnosti 456 kg. Tento zvon na ivanovické věži dlouho nepobyl. Němci jej zkonfiskovali v roce 1943 současně s Mediánem a Vendelínem. Zvon Maria byl před rekvizicí uchráněn na základě farářova dopisu památkovému úřadu, v němž se dovolával platného ustanovení, že zvony s cennými nápisy a ornamenty nemají být rekvirovány.

Po osvobození v květnu 1945 se objevila v novinách zpráva, že v Praze "na Maninách" jsou nějaké zvony, které Němci sebrali, Pražané potopili ve Vltavě a nyní po válce vyzvedli. Místní autodopravce Josef Nejedlík s farářem P. Hrazdilem a Dřímalem z Medlovic, svým nákladním autem jeli do Prahy. A opravdu 29. června přivezli dva naše zvony: Mediána a Vendelína. Zvon Leopold se nepodařilo nalézt.

Kdy byla kostelní věž opatřena hodinami není známo. Roku 1874 postavil hodinář Walter z Kounic se svým zetěm nové věžní hodiny za 560 zlatých. Nové elektrické hodiny pocházejí z r. 1931. Byly zhotoveny Aloisem Dvořákem z Vyškova - Nouzky. V květnu roku 1937 provedla na nich ta stejná firma úpravu průsvitných číselníků.

Okolí kostela
Kříž Až do r. 1662 byl kolem kostela hřbitov. Byl ohrazen vysokou zdí. Od radnice na roh k faře byl ochoz, zvaný obecně "gaňk", otevřený ke kostelu. Uprostřed byla vrata - vchod do kostela. Výklenek s křížem v rohu radnice je jediným pozůstatkem bývalého ochozu. Kříž ve výklenku pochází ze zbořené kaple na Trávníku. Tato kaple tam stála ještě r. 1799. Na venkovní zdi, blízko vchodu do lurdské kaple jest vsazen náhrobek Jindřicha Kropáče. Náhrobek ležel u někdejší hřbitovní zdi před farou. Je značně sešlapán, takže nápis je skoro nečitelný. Na náhrobku je vidět Kropáčův erb - tři lilie křížem přeložené - a z nápisu lze rozeznat slovo Kropacz.

Nejdrahocennější poklad, jenž tento kostel chová je Ježíš ve svatostánku.



Index