Židovský hřbitov

Hrbitov

Židovský hřbitov je pozůstatkem po někdejší početné židovské komunitě v Ivanovicích na Hané. První zmínkou je zápis ve farní kronice, podle něhož vznikla židovská čtvrť už koncem 13. a začátkem 14. století. Kdysi měla vlastního purkmistra, rychtáře a radu, svého rabína. Židovská obec měla modlitebnu (templ), hřbitov a vlastní školu, ve které se učilo do roku 1914.

Odkud židé do Ivanovic přišli není jasné. K zajímavostem patří poměrně velké množství českých příjmení ivanovických Židů, jako například Beneš, Hrdlička, Kačer, Šimek, Hájek, Smetana, Nováček a další. Jiná jména byla typicky německá, například Götzlinger, Hirsch, Spitz, Donnebaum. Jsou zde jména jako Pollak, u nás zlidovělé Polách, asi pocházel z Polska. Rozšířené jméno bylo Alt, které mohlo vzniknout překladem českého Starý, protože mnoho židů se dožívalo dosti vysokého věku.

Ivanovičtí Židé byli drobnými řemeslníky a živnostníky, ale převážná většina se živila obchodem. Najdeme mezi nimi koželuhy, sklenáře, tkalce, ševce, nájemce pivovaru a sladovny, trafikanty, hostinské, zámečníky, výrobce klihu. Kamenická firma Jakoba Spitze dodávala v 19. století náhrobky do celé Moravy. Artur Katscher měl výrobu a vývoz sladu do celého světa.

Konec ivanovických Židů přinesla nacistická okupace a holocaust. Ve vyhlazovacích táborech skončilo čtyřiačtyřicet Židů z Ivanovic. Památkou na židovskou obec zůstala budova bývalé židovské modlitebny a zdevastovaný hřbitov, který je zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek. V letech 2010 a 2011 se začalo pracovat na opravě hřbitova.
K bohoslužbám sloužil židovský templ do třicátých let 20. století. V r. 1947 koupil nevyužitou synagogu pekař Alois Donnebaum, který chtěl provést přestavbu na pekárnu. To se pro finanční náročnost nakonec neuskutečnilo a v r. 1951 koupila budovu Československá církev husitská, která po stavebních úpravách dne 12. října 1952 slavnostně otevřela Husův sbor.

Nejstarší náhrobek Hřbitov pochází z 16.-17. století a je majetkem náboženské obce židovské v Brně. Hřbitov je silně poškozený a jsou vyvráceny téměř všechny náhrobky (asi 100 kusů). Na tomto hřbitově jsou pochováni židé z 22 okolních obcí. Hřbitov byl pozoruhodný tím, že byl rozdělen na dvě části protékajícím mlýnským potokem, který byl prý symbolem očisty a usmíření. Náhrobky jsou jednoduchého tvaru, málo zdobené, starší mají barokní motivy. Z materiálu převažuje pískovec, ale jsou zde náhrobky i z žuly a mramoru. Mnoho náhrobků je nečitelných. Nejstarším se zdá být tento dvojitý náhrobek. Na levé straně by mohl být datum úmrtí 16. cheshwan 5564 nebo 5565, to je 1. listopadu 1803 nebo 1804. Na pravé straně je rok 1809.

Na tomto židovském hřbitově je pohřben dědeček olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Dějepisci uvádějí, že z Ivanovic pocházeli jeho předkové.
Prof. ThDr. Theodor Kohn (22. března 1845, Březnice - 3. prosince 1915, Ehrenhausen) byl sedmým arcibiskupem olomouckým (1893-1904). Byl původem Žid a první olomoucký arcibiskup prostého původu. Po smrti kardinála Fürstenberka jej olomoucká kapitula 8. listopadu 1892 zvolila jeho nástupcem na arcibiskupském stolci, papež ji potvrdil 10. ledna 1893. Jeho volba vzbudila velký rozruch - byl to Čech a prostý občan, což nadchlo lid, ale silně pobouřilo vídeňský dvůr a šlechtické kruhy, které navíc nelibě nesly i jeho židovský původ. V roce 1904 byl přinucen k rezignaci.

Dalším rodákem byl Gustav Karpeles (* 11. 11. 1848 Ivanovice, † 21. Juli 1909 Nauheim), literární historik, spisovatel, kritik a židovský publicista. Napsal mnoho knih o Heinrichu Heinovi a v roce 1885 vydal populární Geschichte der jüdischen Literatur. Od r. 1890 byl vydavatelem Allgemeine Zeitung des Judenthums.

Kriz Kriz Kriz Kriz



Index