Svatý Jan Sarkander (20. prosince 1576, Skočov – 17. března 1620, Olomouc) byl slezský katolický kněz, působící před třicetiletou válkou a na jejím počátku jako farář na Moravě, především v Holešově.
Studoval v Olomouci, v Praze, ve Štýrském Hradci. Svěcení přijal v Brně.
Počátkem února roku 1620 vpadlo na Moravu na čtyři tisíce polských kozáků zv. "lisovčíci" po Alexandru Lisowském. Byli posláni polským králem Zikmundem III. jeho švagru Ferdinandovi II. Oni však cestou přepadávali hrady, městečka a loupili. Jan, ve snaze uchránit Holešov, jim vyšel 5. února 1620 naproti v čele eucharistického průvodu. Kozáci, vidouce katolického kněze s nejsvětější svátostí (monstrancí), seskákali s koní, poklonili se a Holešovu se vyhnuli.
Moravští stavové pak pojali podezření, že Jan při návštěvě Polska vyjednal ve Varšavě poslání kozáků na Moravu. Tam ale nebyl, záležitost měl ve skutečnosti na svědomí generál Michal Althan. Jan byl přesto zatčen a od 13. do 18. 2. 1620 v Olomouci čtyřikrát vyslýchán. Při druhém až čtvrtém výslechu na něm použili tzv. útrpného práva a krutě ho mučili i za to, že do obce vracel katolickou víru.
Po smrti byl pohřben v Předhradí, odkud byly později jeho ostatky slavnostně přeneseny do Olomouce a jsou uloženy v katedrále sv. Václava.
Za blahoslaveného ho prohlásil Pius IX. 3. listopadu 1859; oslavy blahořečení se konaly 6. května 1860. Jan Pavel II. ho při své návštěvě v Olomouci 21. května 1995 kanonizoval.
Jeho památka stanovená na den jeho smrti byla v českých zemích přenesena na den jeho beatifikace 6. května, protože v březnu je období postní a památka světce by nemohla být slavnostní.