Narodil se v Ivanovicích na Hané 10. února 1917. Zemřel 18. května 2009 v Praze. Otce ani rodnou obec mnoho nepoznal, protože otec po návratu z války, z ruské fronty, v roce 1923 v Mladé Boleslavi zemřel.
Rodina se vrátila na Moravu, do Kyjova. Zde D. Ječný absolvoval základní vzdělání a potom pokračoval ve studiích na tehdejší reálce v Hodoníně a později na reformním reálném gymnáziu v Brně. Pak studoval práva na právnické fakultě tehdejší Masarykovy univerzity v Brně. Ukončit studia a získat titul JUDr. mohl teprve po skončení války v roce 1945.
Po válce začíná pro Dalibora Ječného perspektivní a zajímavá životní dráha
v zahraničních stycích a diplomatických službách. Především znalost
světových jazyků a pracovní zápal byly hlavní devizy pro úspěšný start
dvacetiosmiletého právníka. Od roku 1950 působil v diplomatických
službách. Nejprve jako zástupce velvyslance v hodnosti velvyslaneckého
rady a dočasně také jako charge d'affaires v Moskvě.
V letech 1954–1960 byl vedoucím diplomatického protokolu MZV a během této doby přednášel
základy diplomacie a některé aspekty mezinárodního práva.
V roce 1960 byl jmenován velvyslancem v Japonsku, kde působil čtyři roky. Po návratu v roce 1964 byl jmenován znovu jako vedoucí diplomatického protokolu a současně začal na Univerzitě 17. listopadu vyučovat mezinárodní vztahy pro zahraniční studenty.
Učil i na Fakultě novinářství a osvěty UK, VŠE, VŠZ Praha a v Č. Budějovicích.
Uveřejnil několik příruček, např.:
Vývoj a role diplomatického práva při transformaci klasické diplomacie (1968),
Introduction into diplomatic Practice (1968).
Dalibor Ječný má na svém kontě několik knih: