Richard Kleiber se narodil 27. března 1891 v Ivanovicích na Hané jako jediný syn Josefy, rozené Scheichové a Františka Kleibera, soustružníka dřeva. Zemřel 2. dubna 1941 v Přerově.
Kleiberovi zpočátku bydleli v nově postaveném domku na "Medlovsku", v blízkosti Funtíčkovy pily. Pro neustálý hluk, ale dům prodali a přestěhovali se do Havlíčkovy ulice.
Po dokončení obecné a měšťanské školy v rodném městě a jednoročního učebního kurzu nastoupil na podzim roku 1906 do učitelského ústavu v Polské (Slezské) Ostravě. Čtyřleté studium na učitelském ústavu ukončil dne 9. července 1910 s vyznamenáním.
Dne 16. července 1910 požádal o místo zatímního učitele "v Přerově nebo v Kojetíně, nebo ve větším místě okresu přerovského." Žádost adresoval okresní školní radě v Přerově a doložil ji popisem svého dosavadního studia a jeho úspěšného zakončení. Po kladném vyřízení nastoupil dne 18. září 1910 do školy v Kojetíně, kde působil až do roku 1913. Po úspěšném složení zkoušky učitelské způsobilosti pro obecné školy mu bylo uděleno místo definitivního učitele 2. třídy při dvojtřídní obecné škole v Měrovicích, kam nastoupil 1. září 1913.
Dne 25. srpna 1914 Richard Kleiber narukoval do rakousko-uherské armády k 15. zeměbraneckému pěšímu pluku. Měsíc listopad a prosinec strávil ve škole jednoročních dobrovolníků v Opavě. Poté byl vyslán bojovat na haličskou frontu. Ovšem zde byli příslušníci pluku, dne 3. dubna 1915 zajati ruskými vojsky. V zajateckém táboře podal přihlášku do legií. Status legionáře mu byl uznán od 9. října 1916 do 23. dubna 1920. Do zálohy byl přeložen jako štábní kapitán.
Po zproštění vojenské služby obdržel dne 1. srpna 1921 Čs. válečný kříž 1914–1918. „Jako výraz vděčnosti národa, který nikdy nezapomene obětí přinesených za jeho osvobození“.
V srpnu 1920 se oženil se Štěpánkou Dadákovou, která od roku 1913 až do narození jejich syna Miloše v roce 1924 působila jako učitelka na dívčí obecné škole v ulici Boženy Němcové. Od 1. září 1920 nastoupil jako odborný učitel v Přerově na měšťanské škole Karoliny Světlé, pak Slaměníkové, kde působil až do roku 1936.
Kromě pedagogických povinností se věnoval kulturní a společenské práci. Mezi jeho přednosti, které využil
jak v ruských legiích, učitelské praxi, tak i veřejném životě, patřila znalost těsnopisu a anglického, německého a ruského jazyka.
Když v únoru 1931 zemřel starosta Ing. Josef Vdolka, hledal se nový starosta Přerova. Problém se podařilo vyřešil na schůzi 4. března 1931, kde byl zvolen starostou zastupitel města Richard Kleiber. Dne 27. září 1931 se konaly v Přerově řádné obecní volby a dne 13. listopadu 1931 se konala ustavující schůze městského zastupitelstva a starostou byl opět na dobu 4 let zvolen Richard Kleiber. Také v roce 1935 byl Richard Kleiber zvolen starostou.
Začátkem roku 1936 Richard Kleiber onemocněl, podle lékařské zprávy onemocněl „běžným záchvatem
bezvědomí s následnou amnesií. Vše bylo způsobeno přepracováním.“
Na radu lékařů nastoupil starosta Kleiber od 10. ledna 1936 zdravotní dovolenou. Po jejím ukončení a opětovném nástupu do zaměstnání byl slavnostně za svoji svědomitou práci pro školu od 1. května 1936 jmenován definitivním ředitelem na Slaměníkově chlapecké měšťanské škole v Přerově.
Bohužel, zdravotní situace se nezlepšila. Po důkladném zvážení oznámil Richard Kleiber na konci ledna 1938 městské radě, že ze zdravotních důvodů rezignuje na funkci starosty a na všechny funkce, které v samosprávě zastával.
Naopak funkce ředitele a učitele se vzdát nehodlal. Poslední léta na odpočinku strávil léčbou své nemoci a do veřejného života již nevstupoval. Dne 2. dubna 1941 podlehl v přerovské nemocnici následkům dlouhé a těžké nemoci. Zemřel ve věku pouhých padesáti let.
Kleibrova mimoškolská činnost byla vskutku obdivuhodná. Zastával funkci předsedy Sociálně-demokratické strany v Přerově, Československé obce legionářské a předsedy výboru Středomoravské výstavy v Přerově od 20. června až 16. srpna 1936, konané pod patronátem prezidenra Dr. Edvarda Beneše. Dále byl členem Ústředí moravských obcí, města a okresů (až do roku 1940), správní rady Středomoravských elektrárren (SME), správní rady Legiozáložny, Okrašlovacího spolku Přerov, obchodního grémia, Městské školní rady, Čs. autoklubu pro Moravu a Slezko, Československého červeného kříže (ČsČK), Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ). Asi ani tento výčet není úplný.
Richard Kleiber má velkou zásluhu na rozvoji města v období, kdy vykonával funkci starosty.
Za přičinění městské rady, zastupitelstva a obecních podniků prosadil výstavbu několika obytných domů a administrativních budov, svůj podíl měl také na realizaci mostu "Legií" nebo podjezdu u Předmostí, kterým se zabezpečila plynulost dopravy. Dále se zasloužil o lávku přes řeku Bečvu, vybudování dvou nových škol, o přeložení obchodní akademie do Přerova, o zvelebení městského parku "Michalov", městského muzea, náměstí Svobody, položil základní kámen při stavbě přerovské sokolovny a jiné.
Pro nezaměstnané zajistil možnost výdělku při probíhajících stavebních pracích a na sociální problémy reagoval výstavbou sociálních zařízení nebo sbírkami. Ačkoli se nepodařilo stabilizovat obecní hospodaření, postaral se o hladký průběh Středomoravské výstavy, která dokázala, že i přes poválečnou krizi a omezující státní nařízení mělo město předpoklady k dalšímu rozvoji. V důsledku výše zmíněných skutečností je zřejmé, že starosta Kleiber skutečně odvedl pro Přerov mnoho záslužné práce.
Zdroj:
GREGOR, Filip. Legionář, učitel a přerovský starosta Richard Kleiber (1891 - 1941) [online].
Olomouc, 2017 [cit. 2023-01-11]. Dostupné z: https://theses.cz/id/wbe3hr/.
Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.
Vedoucí práce Mgr. Ema Šimková, Ph.D.
PALÁSEK, Emil: Richard Kleiber (1891–1941). In týž: Ivanovice na Hané.
Z historie k současnosti. Ivanovice na Hané 1998, s. 223–225.
