Výroba perleťových knoflíků

Počátky perleťářství sahají až do pravěku. V Evropě můžeme sledovat počátky výroby knoflíků z perleti ve viktoriánské Anglii. Poté následoval rozvoj výroby ve Vídni za dob Marie Terezie.
Koncem 19. století se v Ivanovicích jako první na Vyškovském okrese a možná i na Moravě rozšířila výroba perleťových knoflíků. Do Ivanovic ji donesli mistři perleťáři Kyselák, Trpík, Čepička, Málek a další z Vídně, kde v tomto oboru pracovali. Lastury, lidově řečeno "permutr" (z německého Perlmutter), materiál na výrobu, nakupovali nejdříve z Vídně a pak také z Prahy nebo přímo z Hamburku.

Knoflikářskou firmu většího rozsahu založil Jan Kyselák (1875-17. 3. 1957) v roce 1927. Viz foto ze stavby firmy. Když v roce 1932 firmu převzal syn Bořivoj (*1900, †19. 5. 1945), tak měla asi 30 zaměstnanců. Fotografie zakladatele perleťářské firmy Jana Kyseláka se syny a zaměstnanci je zde. Fotografii poskytl p. Jan Kyselák, vnuk zakladatele firmy, který si pamatoval většinu jmen na fotografii.

Na tomto místě vzpomenu tragickou událost, která se stala po osvobození v roce 1945, kdy docházelo v důsledku svévolného vyřizování válečných účtů, ať už se skutečnými, či pouze domnělými nacistickými sympatizanty. V Ivanovicích na Hané byl v táboře sdružujícím místní Němce, ubit majitel místní továrny na perleťové knoflíky Bořivoj Kyselák. Podle dochovaných pramenů však evidentně nešlo o potrestání údajného kolaborantství, které se mimochodem nikdy nepotvrdilo, nýbrž o zlato, které měl továrník ukrývat.
Případ je významný z toho pohledu, že přímou účast na vraždě měl i jistý Bernard Zachrla, budoucí příslušník Okresního oddělení StB Vyškov.

Výrobu perleťových knoflíků zavedl také Zachariáš Jílek v Němčicích nad Hanou. Protože se výroba úspěšně rozvíjela, dal postavit v roce 1924 pobočný závod v Ivanovicích pro svého syna Emila, u něj vyučeného absolventa učňovské školy ve Vídni, kde po několika letech praxe dosáhl vysokého stupně odbornosti, zvláště v galanterním (ozdobném) perleťářství. Ve strojní, modernizované výrobě zaměstnával okolo 20 dělníků. Perleťářské živnosti s menším počtem 3 až 7 dělníků měli také: Karel Rosák, který se zabýval i barvením knoflíků, Josef Horák, Kondrád Rychlý, Josef Klvač, Josef Jelínek aj. Někteří perleťáři pracovali pro zmíněné firmy námezdně, podomácku, takže lze počítat, že se tímto řemeslem živilo 80 i více osob.

Po Ivanovicích se pak perleťářství začalo šířit směrem na Drahanskou vrchovinu do Ježkovic, Pístovic, Krásenska, Lipovce, Senetářova, Ostrova, Jedovnic atd. až k Žirovnici. A nesmíme zapomenout na Švábenice, kde se tomuto řemeslu věnovalo několik rodin. Rodina Františka Trpíka na Trávníku, Štěpána Derky, Tomáše Pavlečka i rodina Poláškových. Především to byl Tomáš Dvořák (1875-1925) z č. p. 25 v Malém Koutě. Ten se řemeslu vyučil stejně jako ivanovičtí knoflíkáři ve Vídni. Ve svém domě č. p. 25 založil na svou dobu moderní knoflíkářskou manufakturu s téměř dvaceti zaměstnanci. Surovinu na výrobu zboží – perleť – dovážel Tomáš Dvořák z Vídně, kam putovala z daleké Afriky a Austrálie. Ve Vídni končila také většina výrobků.

Knoflíky se vyřezávaly kulatou pilkou, tzv. "půrou", která se musela stále chladit, aby se nespálila. Perleť je velmi tvrdá a proto na otáčející se pilku odkapávala voda z malé nádržky. Nařezané špalíky se pak štípaly ocelovým nožíkem na menší plátky, což umožňovalo vrstevnaté složení perletě. Pak následovalo "šropování" – srovnání knoflíků nestejné síly. Oštopované knoflíky se pak "fasonovaly" – dříve ručně – vybroušeným trojhranným pilníkem, tzv. "štóglem". Knoflík byl přitom sevřený v dřevěném otáčejícím se "futře". To se nazývalo "trádování". Později, kolem roku 1910, se fasonovalo už na vytáčecích strojích. Pak následovalo dírkování knoflíků, což se dělo zpočátku také ručně tzv. "fírkem". Dále se knoflíky leštily "opalováním". Vařily se ve vodě s roztokem kyseliny solné. Pak se studenou vodou přecedily přes síto a nasypaly do pytle s pilinami, do tzv. "šajrsaku", kde se třením osušily. Po osití z pilin se našívaly na papírové karty a mohly se expedovat. Zboží se dodávalo většinou do Vídně, Německa, ale také do Anglie a Ameriky.

Mistři svého oboru nevyráběli pouze knoflíky. Svoji dovednost uplatnili i ve výrobě drobných uměleckých předmětů. Byly to například manžetové knoflíčky, spony, brože, ozdobné jehlice, ale také perletí vykládané kazety, pažby loveckých zbraní a mnohé další.

Počátkem 50. let, kdy byly všechny živnosti likvidovány, končí i toto nejpočetněji zastoupené ivanovické řemeslo. Výroba přešla do národního podniku KOH-I-NOOR ve Vyškově. Později byla soustředěna do Žirovnice, kde se ještě v malé míře perleť zpracovává.

Zdroj: Emil Palásek. Ivanovice na Hané. Z historie k současnosti.
Ivanovice na Hané 1998, s. 64-66
SBORNÍK ARCHIVU BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK 12/2014

Mgr. Zdeněk Cupák. Važme si práce minulých generací
Zpravodaj obce Švábenice č. 1/2004, s. 22-24

archiv Jana Kyseláka