Basil Macalík, syn Basila Macalíka a Terezie, roz. Jeřábkové, se narodil 13. března 1861 v Ivanovicích na Hané, v č. p. 50, na ulici Husova.
Zemřel 10. listopadu 1940 v Přerově.
Agronom, středoškolský pedagog, autor knih v oboru agronomie a chovatelství.
Po studiu na německé reálce v Kroměříži a české reálce v Prostějově (maturoval r. 1880), vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, kde získal r. 1884 titul dipl. hospodář. Byl přijat na místo pedagoga – suplenta do přerovské střední hospodářské školy, která byla tehdy jedinou na Moravě. Po učitelské praxi a složení pedagogických zkoušek ve Vídni, byl v roce 1890 jmenován profesorem. Od roku 1911 byl ředitelem střední školy v Olomouci na Klášterním Hradisku, která byla nejprve filiálkou školy v Přerově a později se osamostatnila. V roce 1922 se vrátil do Přerova, kde pracoval až do své smrti v roce 1940.
Po celou dobu pedagogické činnosti byl literárně činný. V r. 1888 napsal Drůbežnictví poučné a zábavné. Vypracoval osnovu Učebnice chovu dobytka, napsal učebnici mlékařství, založil ročenku Sborník zemědělský atd. Vypracoval jednotné zootechnické názvosloví a tato terminologie se používá dodnes. Profesor Macalík vykonal mnoho studijních cest do evropských zemí. Co dobrého poznal v cizině, tak zaváděl doma. Napsal několik desítek učebnic, které byly tak oblíbené, že se dočkaly mnoha opakovaných vydání a byly překládány do cizích jazyků. Napsal několik desítek odborných knih, původních vědeckých sdělení a několik stovek odborných a populárních statí do novin a časopisů. V r. 1914 založil Macalíkovu zemědělskou knihovnu, kde vyšly jeho 2 spisy, věnované chovu skotu a mlékařství.
Ing. Macalík byl také autorem a spoluautorem několika vynálezů, z nichž nejznámější je pásmová míra ke zjišťování váhy zvířat. Vyvinul několik pomůcek k určování věku hospodářských zvířat, tabulky k posouzení vzhledu dobytka, rozdělil Moravu na obvody, do nichž se podle přirozených podmínek a historických tradic hodí určitá plemena hospodářských zvířat. Spisem "Hanácký ječmen a jeho pěstování na Hané" (1900), upozornil na výtečné vlastnosti tohoto ječmene a tím se zasloužil o jeho dobrou pověst v celé Evropě.
Jeho přínos zemědělskému pokroku, školství, osvětě a výzkumu přesahoval národní význam a byl na přelomu a v první třetině 20. století tak pronikavý, že je srovnatelný jen s několika málo jeho současníky. Jeho zásluhy mu byly přiznány již za jeho života. Obdržel řadu titulů, diplomů a byly mu uděleny četné medaile a řády.
Dne 30. března 1936 byl jmenován čestným občanem města. V Ivanovicích na Hané, na rodném domě, má od 13. září 1936 pamětní desku.
Zdroj:
František Hladký. Paměti města Ivanovic na Hané.
Ivanovice na Hané 1929, s. 234-236
Emil Palásek. Ivanovice na Hané. Z historie k současnosti.
Ivanovice na Hané 1998, s. 212-215
