Jan Uhlíř se narodil 6. května 1894 v Ivanovicích na Hané v rodině obuvnického pomocníka a později cestáře Petra Uhlíře jako jedno z osmi dětí. Hrát na housle se učil u svého otce Petra Uhlíře, který měl vlastní kapelu. Ve dvanácti letech už hrával s otcem v jeho orchestru. Kromě houslí se naučil hrát i na další hudební nástroje. Jako výborný houslista hrával v domácím kvartetu a jezdil na výpomoc i do Vyškova, kde tehdy hrával první housle Jan Šoupal, pozdější dirigent Pěveckého sdružení moravských učitelů. Když mu bylo čtrnáct, chtěl na varhanickou školu do Brna, ale otec ho dal do učení na strojního zámečníka v místní Šmídově továrně hospodářských strojů. Hudby se však nevzdal a už tehdy si umínil, že se stane vojenským kapelníkem. Od svých 17 let působil ve vojenské hudbě.
Na začátku I. světové války byl na ruské frontě zajat – 9. 9. 1914, Tomašov. V zajateckém táboře v Pavlodaru (od 20. 10. 1914) byl členem smyčcového orchestru. V listopadu 1915 se stal dirigentem symfonického orchestru zajatých Slovanů v Omsku. V srpnu 1916 vstoupil do československých legií a o rok později převzal řízení orchestru 1. československého střeleckého záložního pluku, jenž byl přejmenován na 9. československý střelecký pluk.
V roce 1931 byl kapitán Jan Uhlíř jmenován kapelníkem hudby p. pl. č. 5 TGM v Praze. V roce 1932 nastoupil na dirigentské oddělení pražské konzervatoře a 18. června 1935 absolvoval veřejným koncertem na Žofíně.
Odborná kvalifikace mu v roce 1935 otvírá cestu k významné funkci velitele
Vojenské hudební Školy. V lednu 1939 se Jan Uhlíř stal inspektorem
vojenských hudeb. Po příchodu okupantů Uhlíř odchází v hodnosti majora
z armády (v roce 1941 byl jako legionář penzionován) a stává se profesorem na státní konservatoři hudby v Praze.
Po osvobození byl reaktivován a podplukovník Jan Uhlíř nastoupil znovu do funkce inspektora
čs. vojenských hudeb. Po roce 1945 vytvořil Hudbu hradní stráže. Vznikl
tak náš do té doby největší dechový orchestr (asi sto členů), jehož kapelníkem
byl jmenován Rudolf Urbanec. Od roku 1950 byl v penzi, ale zůstal činný v dirigentském oboru.
Tato fotografie Jana Uhlíře při dirigování, z roku 1937, je převzata z almanachu 85 LET EXISTENCE VOJENSKÉ KONZERVATOŘE – VOJENSKÉ HUDEBNÍ ŠKOLY (1923–2008).
Orchestrační potence Uhlířova je mimořádně aktivní; je to na 119 skladeb významných našich i cizích skladatelů, upravených pro dechový orchestr. Napsal více než 70 skladeb pro symfonický a dechový orchestr. Z toho je na 33 pochodů jako nejvojenštější hudební formy a jsou téměř všechny nahrané na gramofonových deskách.
V české dechové hudbě se jméno Jan Uhlíř stalo pojmem. Jan Uhlíř má zakladatelský význam v novém pojetí dechové hudby, její moderní orchestraci i nástrojovém obsazení.
U příležitosti 75. narozenin mu bylo 8. května 1969 uděleno na slavnostním večeru v Besedním domě čestné občanství města Ivanovic na Hané. Z udělené pocty se však těšil pouhý rok – dne 13. června 1970 zemřel.
Zpracováno podle knihy "Ivanovice na Hané – Z historie k současnosti" od Emila Paláska
