Jan Uhlíř se narodil 2. prosince 1881 v Ivanovicích svobodné matce Anně Uhlířové. Jeho muzikantská krev nezapřela početnou rodinu Uhlířů muzikantů.
První hudební základy dostal od učitele a hudebníka Wiedermanna, otce známého varhanního virtuosa Bedřicha Wiedermanna a o další se postarali jeho strýcové. Z místní pětitřídky odešel studovat na brněnskou reálku, kterou mu však jeho bohémský duch nenechal dokončit. Nastoupil do poštovních služeb na své první štaci v Nezamyslicích.
Jeho první větší prací je dvouaktová opera Cikánská láska, kterou provedl v Ivanovicích. Orchestr s 35 hudebníky si Uhlíř sehnal sám a sbor a sólisté čítali kolem 60 lidí. Pamětníci tvrdí, že sál byl při premiéře natřískán, že lidé stáli vzadu na stolech, které se prolomily. Po velkém úspěchu se hrálo také ve Chvalkovicích. To bylo Uhlířovi kolem dvaceti let.
Druhým jeho působištěm byla pošta ve Vyškově. Sotva tam nastoupil, už sháněl orchestr a pěvecký sbor, vzpomíná tehdejší septimán vyškovského gymnázia, pozdější dirigent Pěveckého sdružení Moravských učitelů, profesor Jan Šoupal, který pod jeho vedením hrál v kvintertu první housle.
Po odchodu z Vyšova se stal Jan Uhlíř poštmistrem v Brodku u Nezamyslic, místě se zpěvní, hudební a divadelní tradicí již od roku 1868. A opět první starostí Uhlířovou bylo obnovit pěvecký sbor.
Po krátkém působení v Dobromělicích odchází jako vrchní poštmistr v roce 1921 do Kopřivnice. Na novém působišti v krátké době, většinou z dělníků kopřivnické vagónky, vytvořil pěvecké těleso mimořádné pěvecké úrovně. Po koncertě, u příležitosti Valašského roku (1924) v Rožnově pod Radhoštěm, vyslovil svůj obdiv tělesu i dirigentovi sám přítomný mistr Leoš Janáček, jehož uvedené sbory patřily k nejtěžším.
S tímto, asi 45 členným mužským pěveckým sborem z Kopřivnice, přijel Uhlíř do Ivanovic na sjezd rodáků v roce 1931. Koncert v doslova nabitém sále Besedního domu měl mimořádný úspěch jak po stránce umělecké tak společenské.
Kopřivnice poznala Uhlíře i jako skladatele. K oslavě povýšení městyse Kopřivnice na město zkomponoval rozsáhlou skladbu pro smíšený sbor, sóla a orchestr "Kopřivnickou kantátu", sám ji také nacvičil a provedl 14. dubna 1931 spolu s ženským sborem Tělocvičné jednoty Sokol z Příbora a s vojenbským orchestrem pěšího pluku č.40 z Valašského Meziříčí. V roce 1932 se vzdal funkce dirigenta pěveckého sboru a věnoval se pouze činnosti organizační a skladatelské. V té době vznikly jeho skladby "Kopřivnická rapsodie", populární pochod pro dechové nástroje "Tatrovák" a jiné. V roce 1938 byl přeložen do Frenštátu pod Radhoštěm a krátce poté byl penzionován.
Ve Frenštátě ihned zakládá pěvecké sdružení "Radhošť", v němž uplatňuje své bohaté dirigentské zkušenosti. V roce 1941 pořádá velkou Dvořákovu oslavu, stejně jako v roce 1948 oslavu B. Smetany. Po dobu okupace se ve Frenštátě každoročně konaly jarní a podzimní koncerty, na nichž kromě děl Dvořákových a Smetanových slavila svou premiéru další Uhlířova kantáta s názvem "Srdce v podzimu" (1944). Toto dílo bylo zakoupeno hned po premiéře Vídeňskou operou. Jeho koncert v roce 1944 na Horečkách, kde byla předvedena i Smetanova "Česká píseň", vynesl Uhlířovi zatčení gestapem a uvěznění.
Vrátil se s podlomeným zdravím, ale hned po osvobození se opět chápe notového papíru, vrací se ke skladbě i dirigentskému pultu. S jeho koncerty se setkáváme až do roku 1956. Jak jinak než hudbou a zpěvem oslavil v r. 1961 své osmdesátiny. Dne 21. února 1963 jeho muzikantské srdce dotlouklo.
Zpracováno podle knihy "Ivanovice na Hané - Z historie k současnosti" od Emila Paláska
