Historie Chvalkovic

Čas:

V knize zemského archiváře Vincence Brandla "Pro každého Moravana" je poznamenáno, že za nejstarší osady v našich vlastech jsou považovány ty osady, které mají tzv. patronymická (otecká) jména, na př. Nezamyslice od Nezamysla, Těšice od Těcha, a tak podobně i Chvalkovice od Chválka jehož rod byl zván Chvalkovici. Kde jsou nyní Chvalkovice, stával před mnoha staletími osamělý dvorec, který založil otec rodu Chválek. Osada, která později vznikla kolem dvorce nazývala se později dle obyvatel Chvalkovice. První písemná památka o Chvalkovicích pochází z roku 1355 (z doby Karla IV., otce vlasti).

Svobodný dvůr s dvěma lány ve Chvalkovicích, koupené od Markéty ze Sležan, prodal r. 1355 Dětřich z Drysic jistému Bohunkovi a jeho manželce Anně. Jiný "poplužný dvůr" s pěti lány, se dvěma obyvateli a hospodou prodal r. 1373 Pota z Holštna Zbyňkovi z Dubčan. Od Bohunka koupil prvně jmenovaný dvůr Aleš z Bystřice, ale prodal ho r. 1391 Henslíkovi z Přestavlk. Od Henslíka koupil tento dvůr Zbyněk z Dubčan, majitel druhého dvorce, takže byl nyní majitelem obou dvorců a tedy pánem celé dědiny. Od r. 1406 jest majitelem obou dvorů Všebor z Dubčan. R. 1420 zaměnili bratři Všebor a Jan z Dubčan dva dvory, 8 lánů a hospodu ve Chvalkovicích s Florianem, proboštem kláštera Augustiánského ve Šternberku za jeho dvůr v Žerotíně. Druhou část Chvalkovic o jednom dvoře mají kolem roku 1450 bratři Čeněk a Zdeněk z Vyceměřic. Po jejich smrti připadá tento statek na základě "práva odúmrtí" králi Ladislavu Pohrobkovi.

Poznámka o právu odúmrtí: V období středověku a raného novověku si odúmrtní právo nárokoval český panovník, a to již v 10. století. Tuto praxi postupně převzala i šlechta a vrchnost u svých leníků (statky, které tak vrchnost získala, byly zapisovány do odúmrtních knih). Prakticky tedy majetek každého, kdo zemřel bez mužských dědiců, připadl panovníkovi (resp. vrchnosti v případě poddanských statků). Příbuzným a nebo cizím lidem grunt odkázat umírající nesměl. Právo odůmrtí již odedávna bývalo vykupováno roční dávkou. Tak se stalo i ve Chvalkovicích. Od 14. století se vrchnost začala tohoto práva vzdávat, a to hlavně proto, aby zabránila vzniku pustnoucích míst.

Král Ladislav daroval statek r. 1455 Karlovi z Vlašimi, a tento zase r. 1464 proboštu Jakubovi ze šternberského kláštera. Probošt Mikuláš téhož kláštera Augustiánského ve Šternberku koupil r. 1509 od bratří Jana a Václava z Lomnice "tři člověky" (t.j. obyvatele) z Chvalkovic za 200 dukátů váhy a mince spravedlivé. Roku 1520 zřekl se probošt Beneš z kláštra šternberského práva od úmrtí ve prospěch obce Chvalkovice za roční dávku 15 krmených husí a jedné tuny oleje, které každoročně, v určený čas museli přinésti do kláštera ve Šternberku. Roku 1528 koupil probošt Beneš od olomouckého biskupa Stanislava 5 poddaných. Ve 14. a 15. století, kdy Chvalkovice tvořily zvláštní, samostatné panství, byly zde čtyři poplužní dvory. V pozdější době, kdy klášter šternberský byl vrchností, byly tyto dvory (4) sloučeny ve dva dvory, z nichž větší, patřící Augustiánům šternberským náležel k panství Vejšovskému, menší dvůr patřící do r. 1500 Augustiánům olomouckým, náležel k panství Nezamyslickému, později Mořickému. Když roku 1784 nařízením císaře Josefa II. kláštery byly zrušeny, připadl majetek klášterní v obci náboženskému fondu a jak takový zapsán byl do zemských desek v úhrnné ceně 61.954 zlatých 500 krejcarů. Oba tyto dvory v letech 1786-1790 byly rozkouskovány na díly (familie) různých velikostí (od 4 do 12 měr) a pak rozprodány. Odtud mají původ zdejší familie v mnohých jiných obcích úplně neznámé. 13. ledna 1812 koupil Ferdinand Karel, arcivévoda rakouský z Este, od komise pro rozprodání ostatních statků, velkostatky Mořický a Vejšovský. Týž arcivévoda koupil 28. ledna 1819 i velkostatek Nezamyslice. Tak se stal pánem Chvalkovic. Po smrti arcivévody z Este koupil statek Mořický baron Mundy. Od barona Mundyho koupil jej sobě kníže arcibiskup olomoucký Bedřich, lankrabě z Fnstersberku a daroval jej "katolickému podporovacímu spolku". Tento spolek vyjednával r. 1885 o zakoupení Velehradu a potřeboval hotové peníze. Tu koupil velkostatek mořický opět arcibiskup olomoucký, ale ne pro sebe, nýbrž pro arcbiskuptství. Tak přišlo panství mořické do statků arcibiskupství olomouckého, což má pro Chvalkovice význam v příčině farního chrámu, který náleží k patronátu velkostatku mořického a tudíž arcibiskupského. Vesnice se vyvinuly z osamělých dvorců. Každá rodina obdělávala pozemky kolem svého dvorce. Rodiny byly samostatné, na nikom nezávislé. Hlavou, svrchovaným pánem, vladařem své rodiny byl otec. Po jeho smrti stal se hlavou rodiny ten ze synů, kterého si rodina zvolila, obyčejně nejstarší a jmenovali ho proto "starostou" nebo také "hospodářem".

Během času se rodina rozmnožila a rozvětvila -- vzrostla v rod nebo čeleď, ale žila a hospodařila společně jako dříve, pokud byla malá. Všechno co rod měl: pole, louky, pastviny, lesy, budovy, dobytek aj. bylo majetkem společným, na nějž všichni členové rodu měli stejné právo. Mezi členy rodu nebylo rozdílu bohatství, vedli život patriarchární. Přibyla-li v rodu nová rodina tím, že syn přivedl nevěstu, byla k dosavadnímu přistavěna nová chata. Nebyl oddělen, ale byl podílníkem na majetku rodovém. Na něm pracoval on i žena jeho a děti a z něho také žili. Jak přibývalo rodin, tak přibývalo i chat, ale i pracovníků a potřeb. Tak vznikaly z osamělých dvorců vsi a dědiny, tj. děditství všem společné, zděděné po otcích. Společné hospodaření rodu se však dlouho neudrželo. Během delší doby mezi rodinami téhož rodu nebo téže "čeledě" utuchal cit příbuzenstva a vznikla touha majetek rodový rozdělit jednotlivým rodinám.

Starosta rodový se přičinil, aby při tomto dělení dostala jeho rodina lví podíl, jako se již dříve přičinil, aby starostenství zůstalo v jeho rodině dědičným. Z rolí dříve společných nejkrásnější část nechal pro sebe. Sedlákům, vzdálenějším příbuzným bylo rozděleno ostatní zboží rodové, ale s tím závazkem, že ze svých podílů odváděli starostovi jisté dávky a mimo to museli na majetku starostově pomáhat pracovat. Když r. 1420 byla obec Chvalkovice zaměněna za dvůr v Žerotíně a přešla v majetek Augustiánského ve Černberku, bývali klášterníci zvláště v létě vysíláni do Chvalkovic, aby dohlíželi na práci. Aby tu mohli sloužit mše, zřídili si kapli v zámku, který byl později majetkem Emila Wychodila (28.2.1864-16.11.1928) - ministerský rada v.v. komtur a rytíř mnoha řádů, čestný občan mnoha obcí, spolků a statkář..

Kostel byl postaven v roce 1850 arcivévodem Ferdinandem z Este, majitelem ivanovického panství.
Princ Ferdinand koupil již dříve od komise pro rozprodání státních statků tři velkostatky a sice 15. ledna 1812 Mořice a Vejšovice s částí Chvalkovic a 28. ledna 1819 Nezamyslice, k nimž náležela druhá část Chvalkovic. V roce 1837 prodal hrabě Auersperg statek ivanovský arcivévodovy habsburskému, princi Ferdinandu Karlu Josefovi z Este.